Volejte 776008028 Pondělí - Pátek 8:30 - 15:30

Košík: 0 Kč ()

V košíku není žádné zboží.

VÍT FOUSEK - UZNÁVANÝ SERVISMAN BĚŽECKÝCH LYŽÍ

Mazání lyží....je alchymie… Vít Fousek působil několik let jako expert na lyže u české reprezentace lyžařů klasiků. Býval i osobním servismanem Lukáše Bauera. Proč už naši běžci nejsou tak dobří, zeptali jsme se ho mimo jiné…

Jste uznávaný lyžařský odborník, přitom ne každý ví, že jste byl i výborný běžec na lyžích!

 „S tím bych tak úplně nesouhlasil… Výborný, no nevím. Nebyl jsem v reprezentaci moc dlouho, absolvoval dvě juniorská a v roce 1995 jedno mistrovství světa dospělých. Nebral jsem to nijak zásadně. Navíc na tu dobu moc rád nevzpomínám, protože z toho mám špatný pocit. Připadá mi totiž, že to byl takový marný boj…“

V jakém smyslu marný?

 „Prostě můj trénink ani závodění neměly ten správný efekt, jak bych si byl představoval. Když byl trenérem Bohouš Rázl, tak já teprve v dospělé kategorii začínal, ale skončil a podle mě pak panovalo takové trenérské bezvládí, jak se na to dnes zpětně dívám.  A když jsem pak ukončil aktivní kariéru, přišel Mirek Petrásek, a to byla, myslím si, nejlepší etapa běžeckého lyžování u nás. A z mého pohledu i nejlepší moje etapa pracovní.“

V čem byl jeho hlavní přínos?

 „Míra Petrásek stmelil a postavil celý servisní tým a přesně věděl, co chce u reprezentace docílit. A také se to odrazilo na výsledcích. Navzájem jsme si pomáhali, on tím, že skvěle trénoval talentované sportovce, a my jsme se snažili mu to oplácet co nejlepším servisem.“ A tahle souhra se projevila, měli jsme výborné výsledky. Na třech olympiádách po sobě se jezdilo na medaile. Bylo to super!“

Jak dlouho jste u české reprezentace jako servisman působil?

„Začínal jsem na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002 a  končil jsme mistrovstvím světa ve Falunu v roce 2015, a celá ta éra byla velmi úspěšná. Pro mě bylo důležité, když už jsem dělal servis, že když jsme něco vymysleli a dobře namazali, tak naši kluci na tom byli schopni jet a vyhrát.“  

O tom si dneska můžeme jen nechat zdát…

„Teď už je to horší, to je pravda. Je to jednak tím, že máme málo výborných závodníků, a podle mě ani trenérské vedení není takové, jaké by odpovídalo potřebám. Jde to ruku v ruce. Ale nechci být nějakým velkým kritikem poměrů v našem lyžování, Bauer nebo Neumannová se prostě nerodí každý rok.“

Bude zase líp?

„Věřím, že ano. Když končila éra suprových závodníků Luboše Buchty, Pavla Bence, Radima Nýče, Martina Petráska a Václava Korunky, tak se také říkalo, že je nikdo nenahradí. A pak přišla Katka Neumannová a Lukáš Bauer. Měli jsme i další borce, třeba Martina Koukala a další, měli vynikající výsledky, ale přece jen byli ve stínu těch úplně top závodníků Katky a Lukáše.

Takoví borci se, jak jste už řekl, prostě nerodí každý rok…

„Přesně tak, ani u nás, ani jinde ve světě. Je to výjimečná věc, samozřejmě s výjimkou Norska, kde je to trošku někde jinde, ten sport tam má obrovskou popularitu, podporu, a tím i podmínky. Běžecké lyžování je tam sport číslo jedna. A všechno ostatní je až za tím.“

Máme vynikající biatlonisty a přitom naše běžecké lyžování je na tom nyní tak špatně…

„Je pravda, že většina dobrých biatlonistů, co teď vozí medaile, vyšla z hladkého běhu. Úplně zářným příkladem je Gábina Koukalová, dříve Soukalová, která byla do 15 let hladká běžkyně. Než se dostala k biatlonu a ke střílení.  A pro biatlon je určitě podstatný základ v klasickém lyžování.“

V čem má biatlon proti klasickému lyžování výhodu?

„Především v tom, že mají samostatný svaz a přišli tam lidé, kteří jsou schopní sehnat peníze a zajistit dobré podmínky, mají kontakty a velký vliv. Tím myslím třeba předsedu Jirku Hamzu, který je předsedou i našeho Sportovního klubu v Novém Městě na Moravě. Co se třeba všechno za poslední roky u nás vybudovalo, to je neuvěřitelné! A jak se v Česku v pozvedl biatlon! On má na tom velký podíl. A bez takových schopných lidí by to byl problém. A třeba takového člověka já v současnosti u běžeckého lyžování nevidím.“

V českém biatlonu jsou zřejmě nyní už velmi dobré peníze od sponzorů…

„Ano, a jde to pořád nahoru, mají vynikající výsledky. A udělali skvělou věc, když věnovali hodně prostředků do mládeže, do mládežnického biatlonu. A to je jejich velká deviza do budoucna.“ 

A co tedy chybí běžeckému lyžování u nás?

„Můj názor, který už říkám strašně dlouho, je ten, že pokud nezačneme dělat úplně od malých devíti, desetiletých dětí, neposuneme se dál. Je potřeba to přenastavit.“

Jak jste se vlastně dostal k běžeckému lyžování?

„Pocházím z vesnice Tři studně u Nového města na Moravě, otec i děda byli dobří závodníci na lyžích, oba byli účastníci olympiády, bylo to u nás v rodině. No a u nás moc možností volby, jaký sport dělat nebylo.  Bydleli jsme na samotě a už jako děcka jsme museli dojíždět k autobusu na lyžích a odpoledne jsme šli zase na lyže, takže to tak nějak vyplynulo. V Novém Městě byly tenkrát sportovní třídy, středisko vrcholového sportu, postupně jsme do toho přešli a nějak jsem u toho zůstal až do dneška.“

Máte radši klasiku nebo bruslení?

„Vždycky jsem měl radši klasiku. Ale dnes je to samozřejmě ta, že pokud se chce někdo prosadit mezi nejlepší, musí umět dokonale oba styly.“

Jak jste se dostal k servisování lyží?

„Skočil jsem jako aktivní závodník, pak jsem pomáhal svému bývalému trenérovi v SK v Novém Městě, to bylo kolem roku 2000 a v roce 2001 mě oslovil Mirek Petrásek, jestli bych s nimi nejel jako servisman na testování lyží na klasiku. Protože jsem se znal z aktivní kariéry s Honzou Pešinou, který tam dělal hlavního servismana. Tak mě vzali na světový pohár, tam jsem nějakým způsobem fungoval a od té sezóny jsem už s nimi jezdil nastálo. A od sezóny 2003 mě Míra požádal, jestli bych nechtěl připravovat lyže pro Lukáše Bauera. To byla tehdy v Čechách novinka, byl jsem první osobní servisman. Tak to začalo.  

Jak jste se naučil řemeslu servismana? Díky tomu, že jste si sám připravoval lyže, když jste ještě závodil?

„V podstatě ano. Ta doba, kdy jsem závodil, byla velice amatérská a mnohokrát jsem si sám připravoval nebo alespoň dodělával lyže. U reprezentace jsem s Honzou Pešinou často pracoval na svých lyžích, protože tam byl na všechno sám. Tak nějak z toho to vzešlo.“

Všechno špatné bývá k něčemu dobré…

„Asi tak, mě to ale vždycky bavilo, testování vosků, co na co funguje, a snad mi to docela šlo. Nemůžu říct, že by se nám během mé kariéry stalo, že bychom to někdy našim závodníkům výrazně pokazili. Samozřejmě, že se nám stokrát povedlo, že jsme měli průměrné lyže, na stejné úrovni jako ostatní týmy. Ale že by byl kvůli naší práci poškozen nějaký závodník, to se nestalo. Na to jsem svým způsobem pyšný. Že jsme měli pořád vysoký standard, což je víc, než že jsme měli občas lyže i lepší než ta nejlepší konkurence.“

Měli někdy závodníci jiný názor na mazání než vy?

„Jasně! Kolikrát jsme se i dost pohádali. Ale nikdy mi nebyli schopni říct, kdy jsme jim namazali tak špatně, že by kvůli nám neuspěli. Nedobrali jsme se v těchto debatách většinou nikdy k výsledku.“

Měli jste jako servismani respekt u konkurence?

„Ano, český servis získal velkou prestiž. Měli jsme dobré závodníky a byli jsme schopni vybrat jim správné lyže a dobře je namazat. To viděli i Norové, nebo Němci, respektovali nás.“

Čím to bylo dané, že jste se dostali na tak vysokou úroveň?

„Takovou tou českou zarputilou povahou, snažili jsme se i z horších podmínek vymáčknout maximum a samozřejmě to byla také ješitnost, že jsme chtěli mít nejlepší lyže. Celá naše parta fungovala úžasně, tím to bylo.“

Vy jste se prý specializoval hlavně na stoupací vosky.

„Ano, měli jsme to částečně rozdělené, Honza Pešina dělal skluzové a já stoupací vosky. Byl jsem vždycky toho názoru, že lyže musí v první řadě výborně stoupat, a potom z těch výborně stoupacích vybrat ty které nejlépe jedou. A toho se držím do dneška.“

Takže i díky vám dosáhl Lukáš Bauer takových skvělých výsledků!

„Snad i díky mě, na druhou stranu jsem zase díky němu získal i já nějakou prestiž jako odborník na lyže. Lukáš byl excelentní závodník, vždycky odvedl 130 procent výkonu, to dokázal málokdo.“

Je takové dobré namazání lyží složitá alchymie?

„Dost složitá, je moc vosků, musíte je přesně znát. Není to jenom to, že vezmete kufr, podíváte se na značku vosku, podíváte se, co je na obalu napsané a podle toho namažete. To nejde, je důležité vědět, jak se ten který vosk chová. Hodně těch napsaných věcí na obalech jsou velice obecné formulace. Ani ty deklarované teploty neodpovídají tomu, jak se má mazat.“

Alchymie spočívá asi i v nanášení různých vrstev vosků…

 „Ano, když se mažou tuhé stoupací vosky, tak by nejdřív měl přijít nějaký základ. Pokud je sníh lehce přemrzlý, nebo to není úplný prašan, tak by tam měl přijít základ, který se zažehlí a pak se na to vrství korkem další vosky. U klistru je to tak, že základová vrstva zeleného vosku, tzv. gumy, tam musí vždycky přijít, jinak se vosk rozjíždí, dostane se na patu do skluzové komory a lyže přestanou jet a nefungují, jak by měly. A pak už samozřejmě také nestoupají, protože se vosk z té lyže ztrácí.“ 

Je důležitý i výběr lyží?

„Samozřejmě, to je vůbec to nejdůležitější než začnete mazat. Dobře zvolená tvrdost lyží vám zajistí, že vosk dobře funguje do kopce, lyže dobře jedou pod nohou ve skluzu a dolů s kopce. Vosky potom dobře drží a neojíždí se. Takže volba lyží je podstatná.“

A platí to i v amatérském lyžování?

„Ano, je to strašně důležité, když chcete, aby vám lyže dobře fungovaly. Teď jsem se o tom zrovna bavil s kluky ze Scottu, kteří radí zákazníkům s výběrem správných lyží. Záleží na výšce, hmotnosti, schopnostech, podle toho jsou pro ně vhodné lyže určité tvrdosti i délky. Pro radu si před nákupem lyží přichází stále více lidí a je jasné proč. Na nesprávně tvrdých, nebo dlouhých lyžích se prostě nesvezete. A od toho se pak odvíjí, že můžete být třeba »světový mazač« a nebudete schopný tomu lyžaři dobře namazat.“

Jaký je vás názor na univerzální běžky?

„Špatný na nich budete průměrně bruslit a ještě hůř na nich pojedete klasiku. Pokud si chcete dobře zajezdit, měl byste mít lyže na každý styl. Pokud samozřejmě jezdíte jen klasiku, pak jedny tvrdší na klistry a měkčí na tuhé stoupací vosky.“

Řekněte nám na závěr něco o vašich nejbližších plánech, skončil jste u reprezentace…

„Je to tak. Už toho bylo podle mě dost, zase budu dělat něco jiného. Trénuju v Novém Městě děti, zastupuji také u nás jednoho italského výrobce vosků, uvidíme, kam mě to zavane.“

Přejeme vám hodně úspěchů v nové kariéře, mimochodem, jdou vaše děti ve vašich lyžařských stopách?

„Jedenáctiletý syn a třináctiletá dcera lyžují, takže uvidíme. Ale náš malý čtyřletý syn se k lyžím zatím nemá…“